Historie

Období do roku 1952

Nejstarší částí dnešní hlavní budovy pro teoretickou výuku Střední průmyslové školy nábytkářské, Středního odborného učiliště a Odborného učiliště v Bystřici pod Hostýnem na Holešovské ulici čp. 394 je budova bývalé obecní nemocnice, kterou v roce 1886 věnovala městu rodina Ziffererova na památku svého příchodu do Bystřice pod Hostýnem. Oficiálně se nazývala Gemeindehospital a sloužila jako nemocnice až do roku 1932, kdy zde byla umístěna mateřská škola. Od roku 1936 byla jedna místnost vyčleněna pro výuku pokračovací živnostenské školy a za protektorátu byla škola přejmenována na Berufsschule - učňovskou školu.

Po válce, v roce 1945, se škole vrací původní název Pokračovací živnostenská škola a získává celou budovu bývalé městské nemocnice se třemi učebnami. Od roku 1948 dochází opět ke změně názvu na Základní odbornou školu, prostory pro výuku jsou rozšířeny přístavbou a tím se počet učeben zvyšuje na čtyři. Základní odborná škola končí svou činnost školním rokem 1952/53, kdy již budova patří nově vzniklé Vyšší průmyslové škole nábytkářské, která pro výuku prvního ročníku využívá jednu učebnu. V tomto školním roce byl na školu přemístěn druhý ročník Mistrovské školy truhlářské z Valašského Meziříčí, kde byla tato škola zrušena.

Vyšší průmyslová škola nábytkářská

Období let 1952 -1959

Vyšší průmyslová škola nábytkářská v Bystřici pod Hostýnem zahájila výuku ve školním roce 1952/53 ve studijním oboru Mechanická technologie dřeva v jedné třídě prvního ročníku. Funkcí ředitelky byla pověřena paní Františka Janotová, která vykonávala současně i funkci ředitelky Základní odborné školy.

Od 1.února 1953 přebírá po svém definitivním příchodu z mistrovské školy v Olomouci řízení školy arch. Jan Ryba a nastupuje do funkce ředitele Vyšší průmyslové školy nábytkářské. Františka Janotová zůstala ve funkci ředitelky základní odborné školy až do ukončení její činnosti a pak přechází do funkce ředitelky domova mládeže kde působí až do roku 1957.

Do nástupu arch. Jana Ryby probíhala na škole pouze výuka všeobecně-vzdělávacích předmětů. Od druhého pololetí školního roku 1952/53 začíná i výuka odborných předmětů, které všechny vyučoval arch. Jan Ryba. Výuka dílenských cvičení probíhala souběžně se základní odbornou školou v provizorních prostorách n.p. Kovona téměř do konce školního roku.

Výuku prvního ročníku Vyšší průmyslové školy nábytkářské zabezpečoval pedagogický sbor v tomto složení: arch. Jan Ryba, Františka Janotová, Oldřich Doležel, Otakar Pešák, Antonín Majíček, Richard Vala, Oldřich Svačina, Otto Prošek, Jaromír Gogela. V současné době z pedagogů, kteří stáli u zrodu školy, žije v čase vydání almanachu prof. Prošek, který se 3. listopadu 2002 v dobré fyzické i duševní kondici dožil devadesáti let.

Jedním z hlavních důvodů pro umístění školy do Bystřice pod Hostýnem byla možnost široké odborné spolupráce s nábytkářským závodem TON n.p. a dřevařským závodem IMPREGNA n.p. Takovéto průmyslové zázemí neměla Mistrovská škola v Olomouci ani ve Valašském Meziříčí, které daly základ ke vzniku školy v Bystřici pod Hostýnem.

Nově vzniklou Vyšší průmyslovou školu nábytkářskou již od počátku provázely komplikované prostorové podmínky a nevhodná dislokace budov, které sloužily pro výuku, stravování i ubytování žáků. Nedostatečné prostory pro výuku ve škole, značná vzdálenost školy od školních dílen i internátu znesnadňovaly její provoz až do druhé poloviny devadesátých let, kdy byly dořešeny výstavbou nových budov pro praktickou výuku a domovy mládeže.

Pro potřeby ubytování žáků byl převzat znárodněný objekt - vila továrníka Baziky - Vinohrádek, od n.p. Impregna. Jako internát pro ubytování studentů sloužila tato budova až do roku 1992, kdy došlo v rámci restitucí k vrácení potomkům původního majitele.

V březnu 1953 byla převedena z majetku n.p. TON budova v Lipnické ul. č.p. 541, která je doposud využívána jako školní jídelna a domov mládeže pro žáky školy.

Pro praktickou výuku převzala škola od n.p. TON znárodněný objekt továrny firmy Hrazdil v místní části Rychlov - budovu nazývanou "Kafalérka". V těchto prostorách začíná od konce května 1953 společně s Odborným učilištěm n.p.TON praktická výuka. Budovy slouží tomuto účelu do roku1997, kdy se škola stěhuje do nově vybudovaných dílen.

Výuka odborných předmětů probíhala v prvním školním roce podle osnov vypracovaných ředitelem školy arch. Janem Rybou. V následujícím školním roce osnovy přepracovává a na jejich základě vytváří společně s Karlem Havránkem skripta a později učebnici pro výuku technologie.

K 1. září 1954 se mění název školy na Průmyslovou školu nábytkářskou a od dalšího školního roku je v budově školy rekonstruována z kanceláří pátá učebna, která je vybavena jako rýsovna. Nové prostory umožňují v tomto školním roce přijmout do prvního ročníku již dvě třídy a tím nárůst celkového počtu tříd na čtyři. Školní rok 1955-56 je rokem kdy školu opouští po vykonání maturitních zkoušek první absolventi.

V září 1957 nastupuje na školu jako vyučující odborných předmětů ing. Eduard Pokorný, který podstatným způsobem po dobu 32 let ovlivňoval odbornou úroveň školy. Jako výborný pedagog a mimořádná osobnost svou náročností, důsledností, citlivým přístupem k žákům a neustálou snahou tvořivě inovovat obsah i metody vyučování vychoval nejen mnoho odborníků, ale byl i vysokou autoritu u svých žáků a kolegů.

Období let 1957 - 1960 je obdobím existenční nejistoty. Na KNV v Gottwaldově probíhají jednání o případném sloučení Průmyslové školy nábytkářské se Střední průmyslovou školou stavební ve Valašském Meziříčí, protože tato škola má lepší prostorové podmínky pro zabezpečení výuku, než mohla poskytnout škola v Bystřici pod Hostýnem. Uskutečnění tohoto záměru však přerušila chystaná reorganizace územně správního uspořádání a odbor školství se přestává přemístěním školy zabývat. V tomto období škola získává významnou zakázku na návrh a realizaci vybavení československého pavilonu Výstavy všeobecného vzdělávání v Ženevě organizované pod záštitou UNESCO. Součástí expozice byla i technická dokumentace zpracovaná žáky školy. Navržené řešení bylo pro svůj netradiční přístup vyhodnoceno mezi pěti nejúspěšnějšími expozicemi.

Ve školních dílnách žáci pokračují v úspěšném realizování interiérů navržených arch. Janem Rybou pro státní instituce a podniky. Žáci jsou zde vychováváni a vedeni výborným mistrem truhlářského řemesla Václavem Bryolem, který v letech 1954-1981 vyučoval ve školních dílnách.

Střední průmyslová škola dřevařská

Období od r. 1959 do současnosti

Od září 1959 se opět mění název školy na Střední průmyslovou školu dřevařskou. Vyučujícími odborných předmětů jsou vypracovány nové osnovy, které se postupně uplatnily ve všech středních průmyslových školách dřevařských. V rámci nových osnov dochází i ke změně názvu studijních oborů na truhlářství. V souvislosti se změnou územně správního uspořádání přechází řízení školy od 1. července 1963 z Okresního národního výboru v Kroměříži na Jihomoravský krajský národní výbor v Brně.

Školní rok 1966-67 přináší změnu do ukončování studia a průběhu maturitních zkoušek. Nově jsou zavedeny písemné maturitní práce z odborných předmětů, z nichž se konají i ústní maturitní zkoušky. Jednalo se o povinný předmět technologie a volitelné předměty organizace a ekonomika, stroje a zařízení. Tato forma maturitních zkoušek se uplatňovala až do školního roku 1987-1988. V květnu 1965 úspěšně reprezentoval školu její absolvent z roku 1958 Vladimír Pýcha, který společně s arch. Řepou obsadil první místo v konkurzu na návrh československého pavilonu pro Světovou výstavu v Montrealu.

Srpnová okupace Československa v roce 1968 a následné normalizační prověrky v roce 1969 zasáhly i do vedení školy. V důsledku odsouzení okupace vojsky zemí Varšavské smlouvy byl v srpnu 1970 z funkce ředitele školy odvolán arch. Jan Ryba. Na místo ředitele byl srpnu 1970 jmenován dílenský učitel Otakar Pešák. Jeho jmenování ředitelem bylo výrazně poplatné normalizačnímu období. V roce 1990 byl arch. Jan Ryba rehabilitační komisí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy plně morálně rehabilitován.

Koncem školního roku 1971 -1972 odchází Otakar Pešák do důchodu a ředitelem školy je jmenován ing. Jindřich Grygar, který na škole působil již od dubna 1972 jako vyučující odborných předmětů. Do školy přešel z Odborného učiliště n.p. TON, kde byl od r. 1954 ředitelem.

Od školního roku 1973-74 je na škole zřízena třída tříletého experimentálního studia absolventů odborných učilišť nábytkářských. Zájemci o studium nekonali přijímací zkoušky, ale byli ke studiu vybíráni na základě prospěchu. Experimentálním studiem se výrazně rozšířil výrobní program školních dílen o řemeslně náročnou zakázkovou výrobu nábytku. Tato forma studia byla ukončena i přes její kladné hodnocení pedagogickými pracovníky školy a pozitivní zkušenosti s absolventy v nábytkářských závodech. Navázat na tuto úspěšnou formu studia se podařilo teprve od školního roku 1992-93, kdy dostali absolventi učebních oborů opět možnost získat maturitu ve dvouletém nástavbovém studiu na Průmyslové škole dřevařské.

Malý počet učeben nestačil pro výuku narůstajícího počtu tříd. Byly pronajaty i dvě učebny v sousedící budově Svazarmu a v suterénu školní budovy byla upravena jedna místnost jako učebna pro výuku dělených předmětů.

Stále naléhavěji vyvstala potřeba rozšíření prostorové kapacity budovy školy. Teprve přístavba školy, jejíž realizaci a financování zajistil ředitel školy ing. Jindřich Grygar na Jihomoravském krajském národním výboru v Brně, vyřešila prostory pro teoretickou výuku. V dubnu 1979 byla zahájena výstavba I. etapy a již od 1. října 1980 začala výuka v nových učebnách. Byly vybudovány dvě rýsovny, odborné učebny fyziky a chemie, tři kabinety, šatny a sociální zařízení pro studenty. V dubnu 1983 byla dokončena druhá etapa přístavby, kterou se škola rozšířila o další tři učebny, sborovnu, kanceláře správy školy a celkový počet učeben vzrostl na jedenáct. V nových prostorách vznikly dvě specializované učebny grafických předmětů a žákovská knihovna. Při dalším nárůstu počtu tříd až na dvanáct se od specializace učeben upustilo.

Nárůst počtu žáků si vynutil i zvýšení ubytovací kapacity domovů mládeže. V roce 1973 byla zakoupena vila v Lipnické ulici čp. 845 i s rozsáhlými pozemky, které byly v devadesátých letech využity pro výstavbu nových školních dílen. Tento domov mládeže byl uveden do provozu od září 1973.

Počínaje školním rokem 1982-83 byly přijímány ke studiu prvního ročníku vždy dvě třídy žáků základních škol a to až do školního 1984-85, kdy se změnil studijní obor 33-33-6 truhlářství na 33-32-6 nábytkářství. Na přípravě učebních plánů a osnov odborných předmětů pro nový studijní obor se podíleli i vyučující odborných předmětů naší školy.

Studium oboru zabývajícího se prvotním zpracováním dřevní suroviny a připravujícího technické pracovníky pro dřevařský průmysl bylo pro potřeby Jihomoravského kraje zajišťováno na Střední průmyslové škole v Hranicích na Moravě. Odbor školství Jihomoravského krajského národního výboru v Brně se rozhodl řešit narůstající nedostatek technických pracovníků otevřením studia oboru dřevařství na Střední průmyslové škole dřevařské v Bystřici pod Hostýnem. První žáci začali studovat tento obor ve školním roce 1985-86, avšak vzhledem ke klesajícímu zájmu o tento studijní obor byli poslední žáci přijati ke studiu ve školním roce 1990-91.

Maturitní zkoušky v roce 1989 proběhly podle nového pojetí. Skládaly se z maturitní zkoušky z českého jazyka, ruského jazyka a z praktické části odborných předmětů - odborné maturitní práce a teoretické části odborných předmětů.

Ke změně ve vedení školy dochází 31. srpna 1989, kdy po sedmnácti letech práce ve funkci ředitele školy odešel do důchodu ing. Jindřich Grygar. Ředitelem byl jmenován dosavadní zástupce ředitele Mgr. Jaroslav Staněk.

Školní rok 1989-90 výrazně ovlivnila listopadová revoluce a s ní spojené radikální změny v naší společnosti. Ve velké míře zasáhly i život školy. Došlo k podstatným změnám učebních osnov, které reagovaly na změny ve společnosti i na nové požadavky revolučně se měnících podmínek praxe.

Na základě výsledku konkursního řízení nastupuje v srpnu 1990 do funkce ředitele školy ing. Aleš Zapletal, dosavadní zástupce ředitele.

Škola získává od ledna 1991 právní subjektivitu a přechází pod Okresní školský úřad .Před ředitelem školy stál obtížný úkol - nahradit pro další existenci školy nezbytné prostory, které byly vydány v rámci restitucí. Jednalo se o největší ubytovací kapacitu školy - domov mládeže Vinohrádek a budovu školních dílen v Rychlově. Nájemné, které škola platila za tyto prostory bylo pro ni neúnosné a brzdilo její další rozvoj. Dočasným řešením ubytování žáků bylo zajištění ubytovacích prostor v ubytovně TON s.p., kde si škola postupně pronajala čtyři podlaží ubytování hotelového typu.

Celý problém ubytování žáků školy umožnila vyřešit účelová dotace MŠMT ČR na odkoupení a následnou rekonstrukci objektu v Mlýnské ulici 1425, který sloužil jako administrativní budova a jídelna zemědělské a.s. ZEAS Vítonice. Od 1. ledna 2000 se stal součástí školy a od září 2001 mohl, po rozsáhlé rekonstrukci, jako hlavní ubytovací kapacita plně nahradit pronajatou ubytovnu TON a.s. Kromě dobrých podmínek pro ubytování 110 žáků získala zde škola ještě velkou kuchyni s jídelnou a prostory pro zájmovou činnost.

Podobná situace byla řešena na úseku praktické výuky, kde po vydání budovy restituentům, se výuka realizovala v pronajatých prostorách nevhodně dislokovaných v místní části Rychlov. I tady byla výstavba nových školních dílen, které by vyhovovaly narůstajícím potřebám školy, jediným řešením. Dílny projektoval podle požadavků školy ing. arch. Ladislav Mohelník, absolvent školy. Provoz byl zahájen 17. listopadu 1997. Na 2000 metrech zastavěné plochy byly vybudovány 2 strojovny a 8 rukodílen s odpovídajícím skladovým i sociálním zázemím. Materiální podmínky pro praktickou výuku se tím dostaly na podstatně vyšší úroveń.

Od 1. září 1994 nastupují dvě třídy tříletého nástavbového studia a dvě třídy čtyřletého oboru truhlářství. Ve školním roce 1993-94 i v následujícím byly realizovány půdní vestavby dvou kabinetů a jedné specializované učebny výpočetní techniky a počítačové grafiky do velké části podkrovních prostor starší budovy školy. Zněna nastala i u maturitních zkoušek - zkouška je komplexnější a prodlužuje se i doba na zpracování písemné zkoušky až na 5 dní. Cílem těchto změn je zejména přiblížit praktickou část maturitní zkoušky praxi.

Ve spolupráci se vzdělávací společností pro mládež AMAVET se realizovala řada poznávacích i odborně zaměřených zájezdů studentů školy do Francie a Anglie. Takovéto jazykové a poznávací zájezdy žáků studujících anglický jazyk jsou od toho roku pořádány každý druhý rok. Další pravidelnou akcí je exkurze na veletrh nábytku do Vídně spojená s poznáváním památek Vídně.

Rozšířením studijní nabídky školy je od září 1997 zavedení několika studijních směrů s větší nabídkou profilujících volitelných předmětů. Žáci měli možnost volby mezi ekonomickým, technologicko - konstrukčním směrem studia při zachování základní nábytkářské odbornosti. Cílem také bylo nabídnout možnost studia především dívkám, které se ke studiu hlásili stále méně.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy při realizaci projektu optimalizace sítě středního školství rozhodlo sloučit Střední odborné učiliště nábytkářské a Odborné učiliště v Bystřici pod Hostýnem se Střední průmyslovou školou dřevařskou od 1. ledna 1998. Souběžně s tím došlo ke změně názvu sloučených škol na Střední průmyslová škola nábytkářská, Střední odborné učiliště a Odborné učiliště v Bystřici pod Hostýnem.

Střední odborné učiliště nábytkářské v Bystřici pod Hostýnem

Historie Středního odborného učiliště nábytkářského v Bystřici pod Hostýnem sahá až do roku 1949, kdy bylo zřízeno tzv. Středisko pracujícího dorostu n.p. THONET, jehož vedoucí byla až do roku 1951 paní Anna Navrátilová a do roku 1954 pan František Špaček. Od roku 1952 bylo zařazeno do systému Státních pracovních záloh jako Odborné učiliště SPZ čp. 29. Od 1.1.1957 do 31.12.1961 zrušením systému Státních pracovních záloh je odborné učiliště zařazeno metodicky i ekonomicky do organizace závodu l TON v Bystřici pod Hostýnem . Od 1.1.1962 do do 30.6. 1980 byl zřízen na podnikovém ředitelství útvar " výchova kádrů", čímž bylo odborné učiliště začleněno do přímého řízení ředitelem podniku. Od tohoto období dochází vlivem nového pojetí učňovského školství k prodloužení učební doby ze dvou na tři roky.

Střední odborné učiliště nábytkářské bylo zřízeno 1.7. 1980 generálním ředitelstvím Nábytkářského průmyslu Brno a jako provozovatel byl ustaven n.p. TON Bystřice pod Hostýnem.

Celkové změny, které doznala příprava mládeže na dělnické povolání v našich podmínkách od svého vzniku až po současnost, přinesly sebou kvalitativní vzestup úrovně absolventů. Tato v plném rozsahu odpovídalo požadavkům moderní nábytkářské výroby. Proto se průběžně též zvyšoval počet žáků připravujících se na budoucí povolání truhlář. Vzhledem k nárůstu počtu žáků učiliště rostly i požadavky na nové prostory a materiální zabezpečení výchovy a vzdělávání žáků. Tyto zvýšené nároky by nebylo Střední odborné učiliště nábytkářské schopno samo realizovat. Podařilo se to jen díky pochopení n.p. TON, který finančně i materiálně zabezpečil další rozvoj učiliště a to rekonstrukcí budovy školy v Bílavsku a výstavbou nových kompletně vybavených školních dílen v hodnotě 5 mil Kč na Lipnické ulici, které v roce 1988 znamenalo zlepšení materiálního zabezpečení praktické výuky.

V roce 1995 byla dokončena přístavba rukodílen a tím i plánovaná dostavba školních dílen pro praktickou výuku. Celkovou výstavbou byly získány 2 strojní dílny, 14 rukodílen, lakovna, lisovna, zařízení pro vysoušení a další technické zázemí pro provoz.

Při ohlédnutím za 50 lety výuky v SOU nábytkářském Bystřice p. Host.je třeba si připomeňme alespoň některé pedagogické pracovníky, kteří se výrazně podíleli na vzdělávání truhlářů. Na úseku teoretické výuky byl začínajícím odborným učitelem pan Bohumír Rauš, následně Karel Pobořil a Emil Mácha, kteří svou odborností přispěli k dobrému jménu školy. Na úseku praktické výuky byl významnou postavou pan Zdeněk Perutka , který vedl kolektiv mistrů odborné výuky a působí ve škole celých 50 let. Dále mezi dlouholeté pracovníky na úseku praktické výuky je nutno vzpomenout také mistry, kteří svým pedagogickým a odborným působením rovněž přispěli k dobrému rozvoji školy. Mezi ně patří pan Jaroslav Režňák, Alois Kotas, Vladimír Navrátil a další. V roce 1958 byla teoretická část výuky převedena pod ministerstvo školství a odborná praktická výuka včetně finančního zajištění zůstala u n.p. TON.

Od roku 1954 se ředitelem učiliště stal ing. Jindřich Grygar, kterého po jeho odchodu na SPŠ dřevařskou v roce 1972 vystřídala ve funkci ředitele Ing. Anna Kočičková. Jako ředitelka středního odborného učiliště nábytkářského působí do 30. června 1988, kdy byl do funkce ředitele jmenován Mgr. Jiří Cagaš, který jako ředitel školy působíl až do jejího sloučení s SPŠ dřevařskou.

Poslední strukturální změnou bylo rozhodnutí ministerstva průmyslu v roce 1991, kdy byla zřízena samostatná příspěvková organizace Střední odborné učiliště nábytkářské v Bystřici pod Hostýnem. Nově vzniklou součástí Středního odborného učiliště nábytkářského v Bystřici pod Hostýnem je odborné učiliště vyučující od září 1995 obor truhlářské práce. Obor byl určen výhradně pro žáky zvláštních škol. Od svého vzniku bylo a doposud je jediným odborným učilištěm na Moravě s výhradním zaměřením na truhlářské práce. Vedoucím učitelem byl jmenován Mgr. Václav Dvořáček. Od září 1994 je na středním odborném učilišti nábytkářském otevřen čtyřletý maturitní obor uměleckořemeslné zpracování dřeva se zaměřením práce truhlářské. Tento obor připravuje výtvarně kvalifikované pracovníky pro truhlářskou výrobu umělecky a řemeslně zpracovaného nábytku i dalších výrobků ze dřeva. Tříletý učební obor umělecký truhlář se začal vyučovat od září 1999. Připravuje výtvarně a umělecky směrované kvalifikované řemeslníky pro výrobu zakázkového, umělecky a řemeslně zpracovaného nábytku, zařízení a dalších výrobků ze dřeva.

Střední průmyslová škola nábytkářská, Střední odborné učiliště a Odborné učiliště.

Tato nová škola vzniká na základě rozhodnutí zřizovatele MŠMT ČR o sloučení Střední průmyslové školy dřevařské a Středního odborného učiliště a Odborného učiliště v Bystřici pod Hostýnem k 1.1. 1998. Základní cílem sloučení škol byl vznik nové školy s výrazně větší šíří vzdělávací nabídky studijních a učebních oborů nábytkářských i uměleckořemeslných.

Dosáhlo se racionálnějšího využití kapacity učeben, rukodílen i ubytovacích kapacit. Nově vzniklý subjekt s celkovým počtem 600 žáků je jednou z největších škol tohoto typu na Moravě. Současný stav školy dokazuje, že ani jedné ze slučovaných škol nešlo o krok, který by vedl k zajištění její existence. Sloučení škol umožnilo rozšíření vzdělávací programu v rámci nábytkářských oborů a zvýšilo možnost operativního reagování na požadavky trhu práce, umožnilo postupné dořešení majetkoprávních vztahů souvisejících s pronájmem objektů vydaných v rámci restitucí, vytvořilo výhodnější ekonomické podmínky pro výchovnou činnost. Existence několika souběžných ročníků v rámci daného studijního oboru dává možnost pro další specializaci vyučujících a to zejména u odborných předmětů.

Otevření hranic po roce 1989 umožnilo poznávat Evropu, srovnávat úroveň odborného vzdělávání na naší škole se vzděláváním na školách podobného typu v Evropě. Žáci i vyučující se účastní řady zahraničních zájezdů i výměnných pobytů. Od roku 1999 navázala naše škola kontakt s Gemeinnutziger Berufsbildungsverein v německém Gubenu. Výsledkem spolupráce jsou každoroční výměnné, odborně zaměřené, pobyty žáků obou škol. Realizují se pod záštitou a za finančního zajištění nadace Roberta Bosche.

Škola se pravidelně zúčastňuje soutěží mezi studenty a učňi odborných škol a středních odborných učilišť. Výrazných úspěchů dosáhla v celostátní soutěži dovedností a vědomostí žáků ze škol oborů zpracování dřeva - Cena juniorů kde se naši žáci umístili vždy na předních místech. Garantem a iniciátorem této soutěže je odborný měsíčník Truhlářské listy Praha. V roce 2002 škola získala za návrh a realizaci kuchyňské linky na výstavě Vzdělání a řemeslo v Českých Budějovicích Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

Za 60 let škola prošla dlouhým vývojem, kdy její odborný profil vytvářela řada význačných osobností. Získala odborné uznání i respekt široké veřejnosti vysokou profesionální náročností při přípravě absolventů. Jsou to právě absolventi, kteří svým uplatněním v nábytkářském a dřevařském průmyslu prokazují, že škola jde správnou cestou. Vše dobré co dostala do vínku zúročila a vytvořila tak předpoklad pro svůj další úspěšný rozvoj.

Ředitelé školy: